Pár slov úvodem

Proč Louňovice a proč srub

Do Louňovic jsem se jel podívat na doporučení kamaráda v roce 2000. Stačilo pár procházek a bylo jasno – tady chci žít. Tak jsem koupil pozemek.

K přírodě mám celý život blízko a kdysi na horách se mi tak líbilo v místních domech z klád, až bylo jasno podruhé – bude to srub.

A je. Kolaudovali jsme v roce 2007. První tři roky sesychání dřeva byly "zábavné", ale dům si sedl a od té doby je to tak, jak jsem si představoval.

Podobně jako dům mě inspirovaly i permakulturní principy na zahradě. Nechat přírodu žít a moc jí do toho nekecat.

Vybagroval jsem jámu na přírodní jezírko. K jeho stavbě zatím bohužel nedošlo, ale jednou to bude paráda.

Z hlíny z jámu je val, na kterém rostou šípky a trnky jako plot.

Koho by zajímalo víc, rád popovídám nebo ukážu fotky, kdy tady bylo jen pšeničné pole, ze stavby, nebo jak roky ve srubu plynuly.

Proč ho prodáváme

Otázka, na kterou se zeptá každý zájemce. Tak tedy ať je jasno předem. Není to téma, o kterém se mi lehce mluví, proto raději takto.

Zhruba ve stejný čas, kdy jsme začali stavět, jsem začal podnikat. Bylo to dlouhých 18 let. Začátky byly těžké, pak byly roky horší i lepší, ale takový příběh, o kterém by se psalo ve Forbesu, to bohužel nebyl. Následky teď řeším takhle. Prodejem domu chci úvěr, který mi z podnikání zbyl, do dvou, max. tří let vyrovnat.

Za tu dobu, co v Louňovicích žijeme, tu máme kamarády my i naše děti. Líbí se nám tu.

Zároveň se poohlížíme po tom, kde žít dál. Možnosti jsme zvažovali různé. Ale čím více jsme toho prohlédli na internetu i co za místa známe, tím víc si uvědomujeme, že z mnoha pohledů jsou Louňovice unikátní.

Pokud se nám podaří najít něco menšího přímo tady, nebo v blízkém okolí, zůstaneme tu. Tak možná budeme sousedé. 

Proč ho prodáváme sami

Zkusili jsme to už v minulosti s realitní kanceláří a myslím, že s dobrou. Jenže on postup všech realitek je "udělal wow fotky, naleštit to, aby zájemce přišel". Nedostatky pak na místě "ukecat".

Můj přístup je od začátku jasně říct, že je to dům, kde 18 let žijeme. Podle mě je to krásný a prostorný dům na skvělém místě.

Ale nevypadá stále jako na fotce, před kterou proběhl staging a je profi nasvícená. Když přijdete, uvidíte dům plný života, rozházených hraček, půda plná krabic s oblečením. v kuchyni nádobí … prostě normální domácnost.

A také vám ukážu (postupně i tady na webu) poškrábanou podlahu, a některé dveře i okna (žili s námi postupně psi i kočky), prasklé dlaždice … prostě to, co užívání domu přineslo. Realitka toto navrhuje opravit, ať je vše hezké na první pohled, prý prodávají emoce.

Mně to přijde nelogické. Proč se mám snažit teď narychlo a co nejlevnější něco opravit, když racionální zájemce možná ocení to, že si dané věci bude moct udělat po svém kvalitou i designem. Chci být ale otevřený a rovnou dům ukázat v realitě a ušetřit tak čas, nebo překvapení těm, kdo se přijdou podívat.