Pár slov úvodem

Proč Louňovice a proč srub

Do Louňovic jsem se jel podívat na doporučení kamaráda v roce 2000. Stačilo pár procházek a bylo jasno – tady chci žít. Tak jsem koupil pozemek.

K přírodě mám celý život blízko a kdysi na horách se mi tak líbilo v místních domech z klád, až bylo jasno podruhé – bude to srub.

A je. Kolaudovali jsme v roce 2007. První tři roky sesychání dřeva byly "zábavné", ale dům si sedl a od té doby je to tak, jak jsem si představoval.

Podobně jako dům mě inspirovaly i permakulturní principy na zahradě. Nechat přírodu žít a moc jí do toho nekecat.

Vybagroval jsem jámu na přírodní jezírko. K jeho stavbě zatím bohužel nedošlo, ale jednou to bude paráda.

Z hlíny z jámu je val, na kterém rostou šípky a trnky jako plot.

Koho by zajímalo víc, rád popovídám nebo ukážu fotky, kdy tady bylo jen pšeničné pole, ze stavby, nebo jak roky ve srubu plynuly.

Proč ho prodáváme sami

Zkusili jsme to už v minulosti s realitní kanceláří a myslím, že s dobrou. Jenže on postup všech realitek je "udělal wow fotky, naleštit to, aby zájemce přišel". Nedostatky pak na místě "ukecat".

Můj přístup je od začátku jasně říct, že je to dům, kde 18 let žijeme. Podle mě je to krásný a prostorný dům na skvělém místě.

Ale nevypadá stále jako na fotce, před kterou proběhl staging a je profi nasvícená.

Když přijdete, uvidíte dům plný života, rozházených hraček, půda plná krabic s oblečením. V kuchyni nádobí … prostě normální domácnost a dům, žijí lidé, psi a kočky.